Dagmar Ruščáková: Permesso? Avanti!

Letošní rok pro mě nezačal zrovna dobře. Už jen těžká dlouhotrvající nemoc našeho mladého psa Rexe mi důkladně zahrála na nervy, takže jsem do jara vstoupila vyčerpaná a bez nápadů.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Když hřebci tančí

Nějakou dobu jsem věřila, že se z toho vyspím. Nevyspala. Takže jsem dospěla k rozhodnutí. Musím zásobovat svůj mozek novými podněty!

Jedním z nich byl nápad naučit se aspoň trochu italsky. Jak už jsem stačila zjistit, učení se novým jazykům není v pokročilejším věku zřídkavé. Ovšem pro mě to typické jednání opravdu není. Nejsem jako náš starší syn, polyglot, který si ke dvanácti používaným jazykům právě přihodil finštinu.

Celý život jsem se učila jen anglicky. Pravda, číst v ní umím prakticky profesionálně, ale mluvit a psát… Ach jo. Měla bych cvičit!

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Na kordy s vějířem

Jenže to už dávno není zábava. Zato italština! Nádherně zvučný jazyk oper, skvělého jídla a neopakovatelných filmových komedií. Začala jsem dnes obvyklým způsobem. Stáhla si aplikaci Duolingo a nechávám se honit kuřetem, co je prý vlastně sova. Opravdu se bavím! Neustálé hravé opakování je patrně přesně to, co potřebuju.

Brzy jsem však zjistila, že zábava má své meze. Bez systému to nepůjde! Takže už mám i klasickou učebnici a on-line lekce navíc. Jeden by řekl, že tohle už začíná vypadat skoro jako práce? Eh… Znáte komedii Billyho Wildera Nebožtíci přejí lásce? Bavili jste se? Pak už mě asi chápete. Permesso? Avanti!